Jak komunikovat s dětmi?
Když vidíme v obchodě nebo na ulici zoufalo maminku, již má její dítě na praku, reagujeme různě. Někdo pocítí k mamince nesympatie, protože očividně nezvládá svou roli. Někdo se škodolibě pousměje, protože si prošel nebo prochází tím stejným a uklidňuje ho, že v tom není sám. Někomu je ženy líto, protože si dokáže představit, jak se uvnitř cítí, a věří, že dělá své maximum, jen nemá potřebné informace. Nebo podporu. Nebo vůli. Za jedním vztekajícím se nebo neposlušným dítětem se ukrývají tisíce příběhů. Jak udělat už dnes pár kroků k tomu, aby z dětí byly naši parťáci?
Děti mají zázračnou schopnost nám nastavit zrcadlo. A to bolí. Protože často jen tušíme, že máme sami v sobě ukryté nějaké nevyřešené potíže. Nízké sebevědomí a sebehodnotu můžeme navenek poměrně snadno maskovat a na kolegy v zaměstnání a často i blízké přátele to může poměrně dobře fungovat. Před svými dětmi ale neutajíte nic. Přetvářku a falešnou suverenitu prokouknou a tnou do živého. Začít ráznou výchovou dítěte tak nepomůže, musíme začít u sebe. Nejúčinnějším řešením je vyhledat pomoc psychologa či kouče. Psycholog nám pomůže se vyrovnat se svou minulostí, kouč pomůže nastavit kroky do budoucna. Pokud dáváme dítěti příkaz, ale uvnitř cítíme, že ho není o co opřít, dítě necítí potřebu ho poslechnout.
Další potíží bývá přesvědčit dítě, aby splnilo, co po něm chceme. Sáhněme si do svědomí, jestli občas nepoužíváme zbytečně strohé příkazy. Nám by se také nelíbilo poslouchat jako robot, zvlášť, když nevím, proč bychom sami měli takový úkol plnit. Proto se snažme s dítětem mluvit otevřeně a vysvětlit mu, proč je pro nás daný úkol důležitý. Pro nás, ne pro něj. Děti nás chtějí potěšit. Další možností je dát dítěti díl zodpovědnosti. Nechce si čistit zuby? Nechme ho si v obchodě sám vybrat kartáček. Nechce jíst? Dovolme mu podílet se na přípravě jídla. Podat, přilévat, míchat… Pod bedlivým dohledem zvládne i mixovat. Jedna z toltéckých dohoda říká “neubližuj slovem”. Věříme, že když se začneme soustředit na respektující jednání s dítětem, promítne se to do celé naší komunikace se světem a ta díky tomu bude možná o něco laskavější.